Zvláště u spotřebitelských lepenkových obalů je velmi důležité sladění všech užitných i estetických vlastností obalu. V některých případech je výraznější tvar, v jiných grafika, zákazníkem je však obal vždy vnímán jako celek. Vzájemnou neoddělitelnost strukturálního a grafického designu se u těchto obalů nevyplácí podcenit.

Design obalů je propojení nejen konstrukce a grafiky realizované kvalitním tiskem, ale, jak bohužel někteří výrobci někdy podceňují, i výběrem kvalitního materiálu, který se strukturálním a grafickým designem vhodně koresponduje.
Dnešní designéři pracují s příslušnými SW, přesto se nesmí zapomínat, že počítačový program je pouhý nástroj, jímž se rychleji dopracujeme k výsledku. Bez znalostí problematiky a nápadu na realizaci ať již nového typu obalu, který bude uveden na trh, či redesignu dosavadního, nebude sebelepší počítačové vybavení nic platné.
Při návrhu obalu musí brát designér v potaz nejen příslušný typ produktu, jeho rozměry, hmotnost, konzistenci apod., ale zmapovat si cílovou skupinu, pro který je produkt určen, a správně stanovit i případnou konkurenci. Obal nemůže být vytvořen jen na základě samovolné invence. Jeho úkolem je zabalený produkt kategorizovat, tedy zařadit do typově obdobného sortimentu, ale zároveň ho od něho individualizovat. Všichni jistě cítíme, že zubní pasta zabalená do černo-hnědé skládačky bude jistě výrazný počin designu, ale pro mnohé spotřebitele se stane produkt nečitelný a nebudou v něm hledat zubní pastu. Výjimkou jsou případy, kdy grafik rozbije zažitá schémata vhodným způsobem – tak, aby řešení s baleným produktem korespondovalo emočně, i když naprosto netradičně.
Ještě složitější je situace v případě strukturálního designu. Konstrukce obalu musí být volena nejen se zřetelem na produkt, ale i na materiál obalu, možnosti výroby (to se pochopitelně týká i tisku, jímž realizujeme grafiku), ale i optimalizační aspekty.

Peníze až na prvním místě
Pokud se získává o designu obalu nějaká zpětná vazba od spotřebitele pomocí ankety či jiného typu sociálního průzkumu, často dochází k tomu, že kreativnější zákazník má i určitou vizi, jak by se obal dal dělat lépe. Jakmile se ovšem podobné typy návrhů začnou slaďovat s ekonomikou, vychází najevo, že klient si za lepší či kvalitnější obal není ochoten připlatit. Je to pochopitelné u levných produktů. Pokud se prodává produkt za pár korun, není obvykle (i když i tady existují výjimky) možné chtít po koncovém zákazníkovi, aby platil více za obal než za produkt.
Některá renomovaná studia naopak vědí, že někdy je klient ochoten připlatit si za kvalitnější a dražší obal, ale musí vědět, proč to má udělat. Designéři dokonce mohou mít i možnost (byť omezenou) ovlivňovat vkus různých cílových skupin. Jedná se o velmi náročný úkol, navíc bohužel často i s opačným výsledkem. Místo aby designér vychovával, naopak se pokleslému vkusu často podbízivým způsobem přibližuje.
Dnešní doba nadbytku s často nesmyslnou nabídkou podobných produktů je nepřehledná pro mnohého spotřebitele, což ví i výrobce daného typu zboží. On je ten, kdo produkt v obalu uvádí na trh, a pochopitelně chce na něm i vydělat. Ale není obvykle designérem. Naopak tvůrce designu, ať již osobně či v rámci týmu (např. prostřednictvím account managera či jiné osoby) musí klientovi vysvětlit myšlenku či celý příběh, který je s designem obalu spojen. Jinými slovy: Podcenit přípravu prezentace se nevyplatí!

I kvalitní design musí být výrobně optimalizovaný
Nezanedbatelnou část obalu tvoří vlastní materiál. Tvůrce strukturálního designu by měl mít snahu svou konstrukci optimalizovat. Např. rozmísit v případě víceprodukčního výseku jednotlivé lepenkové přířezy na arch tak, aby odpad byl co nejmenší. V rámci environmentální udržitelnosti celého cyklu balení by se měl být důraz klást na výpočtovou minimalistiku. To znamená, že konstruktér by neměl vytvářet nesmyslně velké obaly na malé produkty. V praxi však občas materiálová minimalistika dodržována není, a někdy ani dodržována být nemůže. Často se to děje z důvodu různých marketingových tlaků, někdy ale i z důvodu nemožnosti konzistence s momentální legislativou. Příkladem může být dodržení všech povinných textů na obalu, realizace Braillova písma v příslušných geometrických proporcích apod.
Ušetřit bez ztráty kvality lze nejen vhodnou konstrukcí strukturálního designu, ale i realizací grafiky, např. zredukováním počtu barev. Bohužel se často i u profesionálů setkáváme s vícebarevným potiskem i tam, kde barvy jsou po úpravě grafiky dobře realizované i klasickým čtyřbarvotiskem (CMYK).
Úspory lze najít v různých dalších částech výroby (tisk, zušlechťování, výsek, lepení, expedice – ložení na paletě atd.). Designér musí z těchto důvodů sledovat i technologické trendy, aby věděl, co je a co není výrobně realizovatelné a jakým způsobem může v návaznosti na technologickou vybavenost výroby postupovat buď při vývoji, nebo při hledání případných úspor.

Počítačová podpora strukturálního designu
V oblasti strukturálního designu využívá konstruktér či vývojář nejrůznější typy CAD (Computer Aided Design = konstrukce podporovaná počítačem) SW. Tyto počítačové aplikace proces konstrukce velmi urychlují a podstatně rozšiřují možnosti návrhu. Dnes se s vektorovými typy CAD programů setkáváme ve všech oblastech průmyslové výroby. Výhodou těch systémů je tedy především zvýšení produktivity při konstrukci s maximální eliminací chyb a možností elektronické správy dokumentů.
SW určené pro konstrukci a výrobu lepenkových obalů se vyznačují modulovým uspořádáním produktu. Zákazník tedy zakupuje SW na míru složený z příslušných modulů. Obecně lze říci, že moduly tvoří jakési tři hlavní skupiny ve výrobě obalů – konstrukci obalu, podklady pro výrobní nástroje a práci ve 3D. Přitom počet modulů či uživatelský komfort se u výrobců těchto typů SW liší. Silnou nástrojovou stránkou specializovaných CAD aplikací je modul knihoven (FEFCO, ECMA ad.). Tyto knihovny jsou různě obsáhlé i různě členité podle příslušné nabídky daného programu. Vzory jsou vytvořeny parametricky, uživatel tedy edituje příslušné rozměry, případně tloušťku materiálu.
Ze SW s modulovým uspořádáním se nejčastěji používají ArtiosCAD (ESKO), EngView Package Designer & Synergy, ImpactCAD či Kasemake. Vesměs německé firmy si oblíbily svůj národní produkt VERPAK & VPAK od firmy Erpa. Velmi zřídka se lze v obalových firmách setkat i s AutoCAD (AutoDesk). Velkou nevýhodou tohoto jinak geniálního obecného konstrukčního SW je však absence specializovaných modulů.
Vývojáři těchto programů v současnosti své produkty doplňují i dalšími možnostmi. Jedná se především o plug in (zásuvné moduly) různého typu, které usnadňují buď práci s grafikou, 3D vizualizací, či optimalizují logistické cykly. V programovém vybavení nechybí ani možnosti pro základní kalkulace či databázové vedení zakázek.

Grafický design ve spojení s produkty Adobe
Tvorba grafického designu je již řadu let spojena především s produkty společnosti Adobe. Pokud se podíváme na stránky společnosti a nabídku mnoha desítek SW aplikací, je každému rázem jasné, že i tady si uživatel vybírá podle potřeby a rozhodně nedisponuje se všemi produkty najednou. Nicméně bez dobrých znalostí alespoň základní velké čtyřky – Adobe Illustrator, Photoshop, InDesign a Acrobat, se současný grafik neobejde.
V menších studiích se lze setkat i s produktovou řadou Corel – CorelDraw, Corel Photopaint či se SW určeným především pro sazbu QuarkXPress (alternativa k InDesignu).
Většina zákazníků chce se svým produktem navázat jakýsi vztah již v elektronické podobě. S 3D moduly, které pasivně podporují i grafiku na obalu, se sice lze setkat již ve výše uvedených CAD SW, nicméně často je vlastní vizualizace včetně náročného renderingu realizována i v dalších SW. K velmi populárním programům tohoto typu patří i produkt Cinema, původně sice určený především pro filmový průmysl, dnes však hojně využívaný i v grafických studiích při vizualizaci obalů.

Jana Žižková